RSSIBR info
IBR - Infekční bovinní rinotracheitída - nejčastější dotazy
Vše o Národní ozdravovací program od IBR v ČR (www.svscr.cz)
- Co je to IBR?
- Jaká je patogeneze IBR?
- Jak se IBR projevuje?
- Má IBR dopad na chovy skotu?
- Proč je důležité ozdravovat od IBR?
- Ovlivňuje IBR také zahraniční obchod?
- Jaké procento chovů v ČR je IBR prostých?
- Co to je dodatečné garance EU pro obchodování se skotem?
- Jaká je situace s IBR v ostatních státech Evropy?
- Jaké metody je možné pro ozdravování použít?
- Co může být vnitřním zdrojem IBR?
- Kdy použít radikální ozdravení formou likvidace stáda?
- Je účinná jednorázová eliminace pozitivních zvířat?
- Co je podstatou vakcinační metody?
- Co je to Markerová vakcína?
- Co je to gE ELISA test?
- Jaké počty zvířat bude třeba vyšetřit na začátku ozdravování?
- Jak dlouhá je doba potřebná pro ozdravení?
- Na koho se může chovatel obrátit s dalšími dotazy?
- Národní ozdravovací program od infekční rinotracheitidy skotu (IBR) v České Republice - informativní brožura ve formátu pdf (Kovařčík-Bažant)
Co je to IBR?
Bovinní herpesvirus typ 1 (BHV-1) je ekonomicky významný patogen skotu. Tento virus je primárně spojován s infekcí respiračního traktu a vyvolává postižení, které je známé pod označením infekční bovinní rinotracheitída (IBR). Infekční bovinní rinotracheitída (IBR) představuje celosvětově rozšířenou nákazu probíhající zpravidla enzooticky. Jako samostatná nosologická jednotka byla poprvé definována v padesátých letech v USA. U nás byl virus poprvé izolován na konci 60 let.
BHV-1 patří do čeledi Herpesviridae, podčeledi Alphaherpesviridae, rod Varicellavirus. K infekci BHV-1 je vnímavý skot všech věkových kategorií. IBR je druhově specifické onemocnění skotu tzn. je patogenní pouze pro skot.
BHV-1 je do stáda zavlečen nejčastěji se zařazováním nových zvířat v akutní fázi onemocnění, nebo latentně infikovaných. Jakmile se virus dostane do stáda, šíří se přímým úzkým kontaktem mezi zvířaty, zejména aerosolem respiračních, očních a genitálních sekretů. Nepřímá cesta přenosu viru je také možná, a probíhá hlavně kontaminovanými nástroji, krmivem, vodou nebo semenem při umělé inseminaci.
Jaká je patogeneze IBR?
Patogeneze herpesvirové infekce je charakterizovaná třemi základními fázemi:
- akutní onemocnění
- latence
- reaktivace
Vstupní bránou infekce jsou nosní dutina, orofarynx, spojivka a genitální aparát. Po adsorpci viru na epiteliální buňky v místě vstupní brány infekce dochází k virové replikaci. Příznaky akutního onemocnění jsou lokálně omezeny (horní část respiračního traktu, spojivka, genitální trakt) a jsou spojeny s destrukcí infikovaných epiteliálních buněk.V této fázi infekce je vylučováno nejvyšší množství viru a infikované zvíře je zdrojem infekce pro ostatní vnímavá zvířata ve svém okolí. V této fázi onemocnění obvykle dochází k rychlému nástupu imunitní odpovědi a dochází k uzdravení v průběhu 1 až 2 týdnů. Nicméně tyto lokální léze mohou usnadnit uplatnění sekundárních bakteriálních infekcí, které jsou příčinou závažnějších postižení jako např. pneumonie.
Virus se šíří v hostitelském organismu virémií, čímž se dostává do dalších tkání a orgánů a vyvolá různá postižení. Virus disponuje jedním z nejširších tkáňových tropismů z virů infikujících domácí zvířata. Z tohoto důvodu infekce virem BHV-1 může proběhnout v několika zcela odlišných klinických formách. Dále virus vstupuje do nervové tkáně a vyvolá latentní infekci v citlivých gangliích. Není zatím zcela jasné, zda infekce centrálního nervového systému může být navozena přenosem přes nervové výběžky (kdy během replikace ve vstupní bráně infekce může herpesvirus vstoupit do axonů lokálních nervových buněk) tzv. axonální cestou šíření nebo v průběhu virémie.
Charakteristickým rysem biologického cyklu herpesvirů je schopnost vyvolat latentní, celoživotní infekci, která je periodicky reaktivována. Herpetické viry jsou schopny vyhnout se obraným mechanismům hostitele a přežívat v imunologicky málo aktivních buňkách (v nervových gangliích) a přecházet do fáze latentní infekce, která probíhá bez klinických příznaků onemocnění. Z této latentní infekce mohou být reaktivovány pod vlivem nejrůznějších stresových a dalších imunosupresivních vlivů, které působí na hostitelský organismus. Teprve poté se objeví klinické příznaky onemocnění, je možno izolovat virus a následně prokázat tvorbu specifických protilátek. Latence a reaktivace je nepochybně jedním z hlavních, ne však jediným únikovým mechanismem herpesvirů před imunitní odpovědí hostitele. Mezi nejčastější stresové vlivy vedoucí k reaktivaci infekce patří zvýšení hladiny kortikosteroidů, březost, transport, zařazení zvířat do nového stáda, souběžně probíhající virové nebo bakteriální infekce, špatné zoohygienické podmínky a chyby ve výživě. Pro vznik biologicky významné latence, tzn. latence která umožní viru zůstat po dlouhou dobu v hostitelském organismu musí být splněny dvě podmínky. Buňky umožňující přežití viru v hostitelském organismu v průběhu latence musí být dlouhověké, tudíž nereplikující se a vysoce diferencované jako např. neurony a lymfoidní buňky. Další podmínkou latentní infekce je, že buňky musí být imunologicky málo aktivní a tudíž nesmí být zničeny imunitními mechanismy. Poněvadž tyto buňky zanikají zároveň s hostitelem je latentně infikované zvíře zdrojem viru po celý život. V důsledku reaktivace se virus dostává zpět na sliznice, kde dochází k opětovné replikaci a vylučování do okolního prostředí, kde je opět zdrojem infekce pro citlivá zvířata.
Jak se IBR projevuje?
Klinické příznaky infekce BHV-1 jsou charakterizovány velkou variabilitou v závažnosti klinických projevů: příznaky onemocnění mohou být velmi mírné a lokalizované až po generalizované postižení vedoucí v některých případech k úhynům postižených zvířat. Na druhou stranu, infekce může probíhat subklinicky a šířit se stádem bez povšimnutí.
Mezi klinické projevy onemocnění patří:
- respirační syndrom
- infekční pustulární vulvovaginitida
- infekční pustulární balanopostitída
- faringitida
- aborty březích krav a jalovic
- enteritida
- konjuktivitida
Virus byl také izolován od mladých telat s příznaky generalizovaného onemocnění s fatálním průběhem.
Má IBR dopad na chovy skotu?
Infekce vyvolané některými viry skotu jsou příčinou ekonomických ztrát, které jsou často zahrnovány mezi tzv. produkční onemocnění. Obecně se na vzniku produkčních onemocnění podílejí různá narušení fyziologických procesů v organismu, různá fyzikální traumata, karence živin, minerálií, vitamínů a různé druhy mikroorganismů, jejichž podíl není jasně definován. Současná úroveň poznání patogeneze, způsoby šíření a vliv na imunitní obranné mechanismy hostitele umožňuje vyčlenit některé virové patogeny, jejichž podíl na vzniku onemocnění je možné přesně vymezit. Patří k nim zejména herpesviry reprezentované virem infekční bovinní rinotracheitídy (IBR).
Vliv a význam IBR pro chovy skotu:
- snížení produkce mléka
- u IBR pozitivních krav nižší produkce mléka o 179 kg /laktaci
- u IBR pozitivních krav nižší produkce bílkovin o 5,3 kg/laktaci
- problémy s plodností, zejména zmetání
- zaostávání v růstu
- infekce u nakažených krav přetrvává po celou dobu života
- chov IBR prostý: čistý zisk navíc o € 15,- až € 20,- na krávu/rok (Nizozemí)
- prosté stádo - výhoda pro export
Proč je důležité ozdravovat od IBR?
Ekonomická i epizootologická závažnost IBR vedla mezinárodní nákazové instituce k tomu, že ji zařadily mezi nebezpečné nákazy, které jsou povinné hlášením. Tato skutečnost zavazuje všechny členské země OIE (Office International des Epizooties), zejména jejich ústřední veterinární administrativu, přijímat opatření zaměřená na omezení výskytu této nákazy.
Snaha o omezení výskytu IBR je odvozena od ekonomických ztrát způsobených zejména vlastním onemocněním a dále od ekonomických zájmů, které jsou spojovány s obchodováním se zvířaty. Při mezinárodním obchodu se skotem jsou jednoznačně upřednostňována zvířata z IBR prostých stád. U spermatu a embryí je požadavek, aby pocházely výhradně z IBR prostých stád. Většina zemí Evropského unie (a některé země mimo EU) nekompromisně vyžaduje od roku 1999 certifikáty potvrzující IBR prostá hospodářství, jako nezbytnou podmínku pro obchod s živým skotem, semenem nebo embryi.
Ovlivňuje IBR také zahraniční obchod?
Postupně přibývá států, které eliminovaly IBR, čímž se zužuje prostor pro obchod s plemennými a chovnými zvířaty. Je pravděpodobné, že státy, které ozdravily od IBR, ty které ozdravují, ale i státy, které se ještě pro ozdravení nerozhodly, budou upřednostňovat nákupy skotu ze zemí prostých IBR. Není vyloučeno, že mohou zakázat dovoz živých zvířat, spermatu, vaječných buněk a embryí ze zemí, které prosté nejsou, aby snížili rizika zavlečení původce nákazy. Dokud byla užitkovost v ČR chovaných plemen skotu nízká, nebyl o náš genofond valný zájem. Situace se však změnila. V roce 2003 předstihla ČR v mléčné užitkovosti (5 756,2 l /dojnici/rok) např. Rakousko a Francii. Německo, které realizuje od r. 1986 dobrovolný a od r. 1997 povinný národní ozdravovací program od IBR, získalo rozhodnutím Komise č. 2004/558/ES dodatečné garance, které se staly pro většinu našich stád již v současnosti překážkou obchodu s chovným skotem. Nelze ani spoléhat ani na to, že bude v zahraničí zájem o obchod s naším skotem z ojedinělých IBR prostých stád. Může dokonce dojít k tomu, že se IBR prosté státy v Evropě rozhodnou, obchodovat se skotem pouze sami mezi sebou.
Jaké procento chovů v ČR je IBR prostých?
V ČR je 37,8 % stád skotu prostých nákazy. Jedná se o inseminační stanice, část šlechtitelských stád, část stád matek býků nebo stád se špičkovou užitkovostí. V případě nákupu zvířat jsou tato stáda v nevýhodě, neboť mají omezenou možnost nákupu, a to jen ze stád se stejnou nákazovou situací, tzn. ze stád IBR prostých. Je proto žádoucí rozšířit sféru prostých stád.
Nákazová situace ve vztahu k IBR je nepříznivá. Aktivní ohniska se sice vyskytují jen sporadicky, klidová ohniska se však vyskytují v různé intenzitě ve všech krajích v České republice. K 31.12. 2004 bylo v ČR 37,85 % chovů prostých nákazy (36,90 % zvířat), 27,46 % chovů bylo vedeno jako klidová ohniska (45,41% zvířat) a 34,69 % chovů bylo nákazově neprošetřených (17,69 % zvířat).
Na území ČR jsou tři oblasti s nižším výskytem nákazy. První oblast je dána okresy Klatovy, Domažlice, Plzeň-jih a Rokycany (kraj Plzeňský), druhou tvoří okresy Liberec, Jablonec n.Nisou, Semily, Trutnov, Náchod a Rychnov n. Kněžnou (kraj Liberecký a Královehradecký) a třetí oblast tvoří okresy Tábor, Pelhřimov, Jindřichův Hradec, Havlíčkův Brod a Žďár n. Sázavou (kraj Vysočina).
Co to je dodatečné garance EU pro obchodování se skotem?
Státy, které dosud ozdravily od IBR nebo mají schválený program ozdravování obdržely od EU tzv. dodatečné garance. Jedná se o soubor ochranných podmínek, za kterých mohou být zvířata do země, která ozdravila od IBR obchodována (dovážena). Podmínky jsou vyhlašovány rozhodnutím Komise a jsou pro státy vyvážející skot do "chráněné země" závazné.
Pokud ČR nepřijme národní ozdravovací program s cílem ozdravit buď celé území nebo jeho část, nemůže se o udělení dodatečných garancí ucházet.
Jaká je situace s IBR v ostatních státech Evropy?
Vzhledem k tomu, že specifická imunoprofylaxe, tj. vakcinace konvenčními vakcínami sama nákazovou situaci neřeší (nemožnost rozlišení vakcinovaných a infikovaných zvířat), přechází většina zemí EU na systematickou realizaci přesně koncipovaných programů zaměřených na omezení šíření IBR, udržení co největšího počtu zvířat a chovů prostých nákazy a na postupné ozdravování jednotlivých chovů nebo celých oblastí od IBR. Dánsko, Finsko, Švédsko, Rakousko a provincie Bolzano v Itálii byly uznány jako IBR prosté na základě legislativy EU (Commision Decision 93/42/EEC). Tyto země dosáhly ozdravení stád eliminací infikovaných zvířat. Tento postup byl umožněn nízkou prevalencí infikovaných zvířat v populacích skotu. Eliminační postup je však ekonomicky neuskutečnitelný, a tudíž společensky nepřijatelný v zemích s vysokou prevalencí BHV-1 zvířat a kde je rozhodující část skotu chována v kapacitních stádech.
V zemích s vysokou prevalencí infikovaných byly zahájeny ozdravovací programy na podobném principu jako při ozdravování od Aujeszkyho choroby prasat, kde byla vyvinuta markerová vakcína obsahující virus s deletovaným genem pro glykoprotein E (gE). Aplikace této vakcíny umožní v kombinaci s diagnostickými testy prokazující protilátky proti gE rozlišit vakcinovaná zvířata od zvířat infikovaných.
Důvodem ozdravování nejsou jen klinické příznaky, ale také ekonomika a obchod. Původní myšlenka EU z roku 1959 byla: chceme vytvořit území s absolutně volným obchodem, s úplně volným pohybem všeho. Zároveň byla také vytvořena pro státy prosté určité nákazy možnost, uplatnit zákaz volného pohybu zvířat na jejich území , v případě, že není prosté nákazy. Proto článek 10 (směrnice EU 64/432/EEC) hovoří: pokud jste prostí nákazy, můžete zakázat volný pohyb zvířat.
Na mapě Evropy je schématické rozdělení států podle nákazové situace IBR. Červené státy: Finsko, Švédsko, Dánsko a Rakousko jsou členy EU a jsou prosté IBR, proto mohou říct: žádné zvíře z Francie nebo Německa do Rakouska nemůže. Proto je tento patogen překážkou obchodu. Také některé nečlenské státy EU: Švýcarsko, Norsko a Island jsou IBR prosté. Specifickým příkladem je Itálie, která je prostá IBR pouze ve své severní části (provincie Bolzano) a zbytek státu je zamořený. Ve státech : Španělsko, Francie, Velká Británie, Maďarsko a Turecko momentálně ozdravují část svého území. Jejich cílem je ozdravit určité plemeno a v současné době nemají ambice ozdravit celý stát. Jiné státy jako je Belgie, Holandsko. Lucembursko a Německo mají za cíl ozdravit celý stát a proto u nich probíhají celonárodní ozdravovací programy k získání statutu podle článku 10.
Jaké metody je možné pro ozdravování použít?
Principem ozdravování chovů je omezování zdrojů viru IBR. Tyto zdroje je možné logicky rozdělit na zdroje vně stáda (vnější) a uvnitř stáda (vnitřní).
Mezi vnější zdroje patří zejména zařazování nových zvířat do stáda v kterékoliv fázi onemocnění IBR (akutní fáze, latence, reaktivace). Jakmile se virus dostane do stáda, šíří se přímým kontaktem, zejména aerosolem respiračních, očních a genitálních sekretů. Nepřímá cesta přenosu je také možná a probíhá hlavně kontaminovanými nástroji, krmivem, vodou nebo semenem při inseminaci.
Opatření týkající se omezení vnějších zdrojů jsou spíše organizačního charakteru a jsou shodné s opatřeními při ochraně IBR prostých stád. Mezi tato opatření patří zejména:
- kontrolované přesuny zvířat, podmínkou přesunu je IBR negativita nebo v ozdravovaných chovech vakcinace a revakcinace provedená před plánovaným přesunem,
- uzavřený obrat stáda, nebo přesuny zvířat ze stád s lepší nákazovou situací,
- přesná evidence úkonů a výsledků vyšetření,
- organizace provozu v ozdravovaných stádech tak, aby ve stájích pracovali pouze ošetřovatelé, kteří neošetřují jiný skot. Tito ošetřovatelé nesmí doma chovat skot pozitivní na IBR, příp. neprošetřený na IBR, - zabezpečení a dodržování opatření proti šíření infekce IBR tak, aby se pracovníci biologických příp.
servisních služeb před vstupem do stáje převlékli, přezuli a pracovali se sterilními, příp. dezinfikovanými nástroji aj.
Co může být vnitřním zdrojem IBR?
Mezi vnitřní zdroje viru IBR patří latentně infikovaná zvířata v klidovém ohnisku IBR (tzn. sérologicky pozitivní zvířata ve stádě), u kterých dochází v důsledku stresu k reaktivaci infekce. Klidové ohnisko IBR je stádo, ve kterém jsou u jednoho nebo více zvířat prokázány protilátky proti viru IBR, bez klinické manifestace nákazy. Klidové ohnisko je základním východiskem zahájení ozdravovacího programu. Predispozicí pro aktivaci latentní infekce jsou stres (přesuny, transport, hromadné veterinární úkony- dekornuace, úprava paznehtů aj.) a dále přirozená (porod) nebo uměle navozená imunosuprese (léčba antibiotiky, aplikace hormonálních preparátů- kortikosteroidů aj.).
Státní veterinární správa ČR vydala v roce 2001 Metodický návod č. 8 /2001 k prevenci, diagnostice a zdolávání infekční rinotracheitídy skotu, kde je uvedeno pět metod ozdravování. Všechny uvedené metody byly při ozdravování v ČR využity, nejvíce pak vakcinační metody. Eliminační metoda s použitím markerové vakcíny byla dosud v ČR jen testována (v Evropě je tato metoda již několik let provozně využívána ). Předpokládá se, že v rámci národního ozdravovacího programu bude využito tří metod ozdravování:
- radikální ozdravení formou likvidace stáda
- jednorázová eliminace pozitivních zvířat
- vakcinační - plošná vakcinace markerovou vakcínou
OMEZOVÁNÍ VNITŘNÍCH ZDROJŮ (ZVÍŘATA V LATENCI) JE PODSTATOU OZDRAVOVACÍCH POSTUPŮ OD VIRU IBR.
Kdy použít radikální ozdravení formou likvidace stáda?
Tuto metodu je možné použít ve stádech s vysokým počtem pozitivních zvířat a v případech kdy by nebylo účelné jinou metodu použít. Chovatel musí s likvidací stáda souhlasit.
- jednorázový, případně postupný odsun zvířat ze stáda (na jatky, po souhlasu KVS do klidového ohniska)
- mechanická očista a desinfekce objektů a zařízení,
- v případě, že chovatel chce pokračovat v chovu se zdravými zvířaty,ustájení indikátorových zvířat (4-6 týdnů),
- v případě sérologické negativity indikátorových zvířat lze ustájit do objektů zdravý, sérologicky negativní chovný skot
Je účinná jednorázová eliminace pozitivních zvířat?
S využitím této metody je počítáno ve stádech s nízkým počtem pozitivních zvířat (cca do 10%, v případě rozhodnutí chovatele i více %). Touto metodou byly ozdraveny chovy skotu např. ve Švýcarsku, Dánsku, Finsku, Švédsku a Rakousku (Commision Decision 93/41/EEC). Využití bylo možné zejména z důvodu nízkého počtu infikovaných zvířat v populacích skotu. Eliminační postup je však ekonomicky neuskutečnitelný, a tudíž společensky nepřijatelný v zemích s vysokou prevalencí IBR pozitivních zvířat (týká se i ČR). Z tohoto důvodu byly vypracovány vakcinační metody ozdravování. Použití těchto metod se v evropských zemích rozšiřuje zejména po uvedení na trh tzv. markerových vakcín, které umožnily (s použitím speciálních laboratorních metod) rozlišit zvířata infikovaná od vakcinovaných, což při použití konvenčních vakcín nebylo možné.
- sérologické vyšetření zvířat starších 6 měsíců (testem prokazujícím protilátky proti celému viru) a vyřazení pozitivních zvířat,
- opakované sérologické vyšetření zvířat starších 6 měsíců v intervalu 5-6 týdnů a opět vyřazení případných pozitivních zvířat,
- jsou-li dvě po sobě jdoucí vyšetření všech zvířat starších 6 měsíců negativní, zahájí se pozorovací doba která trvá 6 měsíců,
- na závěr pozorovací doby se provede závěrečné sérologické vyšetření (testem prokazujícím protilátky proti celému viru) všech zvířat starších 6 měsíců. Je-li výsledek vyšetření negativní, lze stádo prohlásit za úředně prosté IBR.
Co je podstatou vakcinační metody?
Podstatou účinku vakcinace a cyklických revakcinací je:
- zabránění přenosu viru z matky na plod v průběhu březosti, což umožňuje odchovat negativní telata od pozitivních matek,
- bránění vylučování viru IBR při reaktivaci latentní infekce příp. zkrácení doby vylučování viru a snížení množství vylučovaného viru, čímž dochází ke snížení možnosti přenosu viru. Na základě experimentů bylo prokázáno, že vakcinované latentně infikované zvíře vyloučí až 50 000 x méně viru než zvíře nevakcinované.
Nicméně tento efekt je podmíněn aplikací monovalentní vakcíny na základě následujícího vakcinačního schématu:
Vakcinační schéma monovalentní markerovou vakcínou:
Pouze při tomto postupu dochází k omezení cirkulace viru ve stádě. Systematické a dlouhodobé použití markerové vakcíny při ozdravování od viru IBR tak vede ke snížení počtu infikovaných zvířat (prevalence), čímž se eliminace nízkého procenta infikovaných stane ekonomicky přijatelnou.
Vakcinaci zahajujeme ve stáří 6-9 měsíců. Důvodem je vymizení kolostrálních protilátek, což umožňuje kontrolu účinnosti ozdravovacího programu (kontrola negativity zařazovaných telat do odchoven) a dále se vyhneme interferenci kolostrálních protilátek (dosáhneme vyšší úrovně specifické imunitní odpovědi). Možností je také používat vakcinační schémata navržená výrobcem (viz vakcinace mladých telat), avšak v klidových ohniscích není nutné zahájit vakcinaci dříve než v 6 měsíci stáří telat. Nicméně je třeba upozornit na skutečnost, že je-li zahájena vakcinace před 3. měsícem stáří (u telat s kolostrálními protilátkami ) je nutná další revakcinace ve stáří 6. měsíců.
Výběr mezi inaktivovanými a živými vakcínami je poměrně komplikovaný. Obecně se dá doporučit, že živá vakcína má lepší účinek u negativních zvířat, naopak inaktivovaná vakcína u pozitivních zvířat (latentně infikovaných). Nicméně živá vakcína může mít také určitá rizika, poněvadž živý vakcinační virus při lokální aplikaci se může šířit. Proto je nutno vyhnout se použití živých vakcín zejména v závěru ozdravování v regionech s vysokým počtem IBR prostých stád (bez protilátek), příp. při nouzových vakcinacích určité věkové skupiny zvířat v IBR prostých stádech.
Další velmi častou otázkou je kombinace vakcín živých a inaktivovaných, a vakcín různých výrobců. Z hlediska cenového se zdá velmi výhodné začít primovakcinaci od 6 měsíce stáří živou vakcínou, poněvadž u jedné z vakcín registrovaných v ČR není nutná revakcinace za 3-5 týdnů (ušetří se jedna vakcinační dávka) a poté pokračovat kteroukoliv markerovou vakcínou od kteréhokoliv výrobce. S tímto postupem jsou dosahovány dobré výsledky.
Princip:
- sérologické vyšetření zvířat starších 6 měsíců (testem prokazujícím protilátky proti celému viru),
- pozitivita nebo negativita se zaznamená do průvodních listů jednotlivých zvířat, doporučitelné je i viditelné označení pozitivních zvířat (např. barevné terčíky do uší),
- u sérologicky pozitivních i negativních zvířat se provede základní imunizace markerovouu vakcínou
( dvěma nebo jednou vakcinační dávkou v závislosti na použité vakcině a doporučení výrobce) a dále pak cyklické revakcinace v 6 měsíčních intervalech (resp. dle návodu výrobce vakcíny) inaktivovanou markerovou vakcínou do doby, než bude možné stádo prohlásit za ozdravené od IBR,
- průběžně se provádí základní imunizace mladého skotu po dosažení věku 6-9 měsíců a dále se mladý skot zařadí do vakcinačního režimu (v 6 měs. intervalech revakcinace) spolu s ostatním již vakcinovaným skotem,
- po vyřazení všech před vakcinací pozitivních (infikovaných, vakcinovaných konvenční vakcínou) zvířat se provede sérologické vyšetření (nejdříve však za 4 týdny po vyřazení posledního infikovaného zvířete) vakcinovaných zvířat (zvířat starších 6 měsíců) testem, který odliší zvířata vakcinovaná od infikovaných. V případě, že toto vyšetření prokáže ve stádě infikovaná zvířata, tato se vyřadí a opět za 4 týdny se provede sérologické vyšetření. Toto se opakuje do té doby, dokud jsou ve stádě prokazována infikovaná zvířata,
- od momentu prvního sérologického vyšetření vakcinovaných zvířat, které prokáže, že ve stádě nejsou infikovaná zvířata, se zahájí se pozorovací doba v délce 6 měsíců,
- před ukončením pozorovací doby se provede opět sérologické vyšetření testem rozlišujícím vakcinovaná zvířata od infikovaných,
- je-li výsledek negativní, ukončí se vakcinace a stádo lze prohlásit za ozdravené od IBR. Pozn.: V pozorovací době se vakcinují pouze zvířata, která již byla vakcinována (tzn. nevakcinují se nová zvířata, která dosáhla věku 6-9 měsíců).
Ozdravené stádo lze prohlásit za úředně prosté až tehdy, když byla ze stáda vyřazena všechna vakcinovaná zvířata a všechna zvířata starší 6 měsíců byla sérologicky vyšetřena (testem prokazujícím protilátky proti celému viru) s negativním výsledkem.
O prohlášení stáda za úředně ozdravené od IBR nebo za úředně prosté IBR chovatel požádá místně příslušnou KVS.
K vakcinaci se používají monovalentní markerové vakcíny. Polyvalentní vakcíny obsahující virus IBR jsou pro ozdravování kontraindikovány.
Obecně je virová partikule bovinního herpesviru - 1 (BHV-1) tvořena mimo jiné několika desítkami proteinů (přesněji glykoproteinů - gp). Z těchto glykoproteinů je celkem šest považováno za imunodominantní (tzn. hladina protilátek proti těmto šesti gp je výrazně vyšší než proti jiným gp). Jedná se o glykoproteiny B, C, D, E, H a I. Markerová vakcína obsahuje vakcinační kmen BHV-1 s deletovaným (chybějícím) genem pro gE (viz. obrázek).
Co je to Markerová vakcína?
V literatuře uváděný termín "markerová" (značená) vakcína je v souvislosti s IBR myšlena vakcína "gE deletovaná", tzn. vakcína obsahující BHV-1 s deletovaným (chybějícím) genem pro glykoprotein E (gE). Jedná se tak přesněji o negativní markerovou vakcínu. Dále se můžeme v literatuře setkat s označením DIVA vakcína (Differentiating of Infected from Vaccinated Animals).
Volba gE (jako markeru) byla motivována výsledky experimentů probíhající in vivo a in vitro. Glykoprotein E není nezbytný pro virovou replikaci v infikovaných buňkách (možnost produkce vakcíny) a vyvolává sérologickou odpověď po infekci séronegativních zvířat (možnost diagnostikovat). Aplikace této vakcíny umožní v kombinaci s diagnostickými testy prokazujícími protilátky proti gE rozlišit zvířata vakcinovaná (markerovou vakcínou) od zvířat infikovaných.
9. Diagnostika
Co je to gE ELISA test?
Diagnostika protilátek po infekci (příp. vakcinaci konvenční vakcínou) a po vakcinaci markerovou vakcínou je založena na průkazu přítomnosti protilátek proti gE v krevním séru skotu (gE ELISA test).
Mezi běžně používané (konvenční) testy patří ostatní ELISA testy a SNT (sérum neutralizační test). Tyto testy jsou založeny na průkazu protilátek proti všem gp (BHV 1 ELISA, IBR ELISA aj.), nebo protilátek proti jiným glykoproteinům než gE (nejčastěji gB ELISA test), nebo průkazu neutralizačních protilátek (sérum-neutralizační test SNT)
Rozlišení infikovaných a neinfikovaných zvířat:
Při rutinní diagnostice krevních vzorků ze stád ozdravovaných vakcinační metodou (markerovou vakcínou) se používá k rozlišení pouze gE ELISA test.
Při rutinní diagnostice krevních vzorků ze stád ozdravovaných metodami bez vakcinace radikální nebo eliminační metodou se používá běžných konvenčních testů, pouze v případě pozitivity se ke konfirmaci (potvrzení výsledku) použije gE ELISA.
10. Postup při ozdravování:
A. Vstupní sérologické vyšetření
Vstupní sérologické vyšetření se provádí konvenčními (ELISA) testy. Cílem je zjistit aktuální promořenost stád. Výsledky rozhodnou o výběru vhodné metody ozdravení v konkrétním stádě. Dále nám výsledky vstupního vyšetření stanoví "administrativní" hranici, kdy dospějeme k ozdravení
stáda (tzn.vyřadíme poslední infikované zvíře a kdy máme začít závěrečná vyšetření) u vakcinační metody. To je důležité zejména z ekonomického hlediska, aby nebylo v závěru ozdravování zahájeno vyšetřování příliš brzy (gE ELISA test je dražší než konvenční testy), nebo abychom nezačali závěrečné vyšetřování příliš pozdě (zbytečné náklady na vakcinace).
Z tohoto důvodu je u vstupního vyšetření důležitá přesná evidence, včetně zaznamenání výsledků do průvodních listů skotu.
Jaké počty zvířat bude třeba vyšetřit na začátku ozdravování?
- ve stádech se stavem do 50 ks skotu se vyšetří všechna zvířata starší 6 měsíců
- ve stádech se stavem nad 51 ks skotu
- 100 % mladého skotu ve věku od 6 měsíců až po vysokobřezí (před otelením) - 100 % krav prvotelek nejdříve však 4 týdny po otelení
- 20 % krav (různého stáří)
- 100 % plem. býků v přirozené plemenitbě
V případě zamoření přesahujícího 50 % prvotelek a krav, nebudou zbývající krávy v základním stádu sérologicky došetřovány a bude 100 % krav považováno za pozitivní (zejména v případech kdy bude i mladý skot pozitivní nad 30%).
V případě nízkého procenta pozitivity u prvotelek a krav (nižší než 50 %) se došetří zbývajících 80 % krav z důvodu zjištění skutečného promoření stáda.
B. Výběr vhodné metody ozdravení:
Procento pozitivity 5-10 % - bude použita jednorázová eliminace pozitivních zvířat.
V ostatních případech - bude použita metoda vakcinační, příp. radikální.
Při zvažování metody eliminační je třeba brát v úvahu ekonomické hledisko. Jde o to, aby chovatel zkalkuloval hodnotu pozitivních zvířat a náklady na vakcinaci stáda. Cílem je, aby náklady na vakcinaci a související úkony nebyly vyšší než hodnota pozitivních zvířat.
Princip jednotlivých metod ozdravení je uveden v bodě 8.
V průběhu ozdravování vakcinační metodou se provádí namátková kontrolní sérologická vyšetření indikátorových zvířat ze skupiny sérologicky negativních (negativní při vstupním vyšetření).
Vyšetření se provádí 1 x 6 měsíců. V případě zjišťování pozitivních zvířat je chovatel povinen toto hlásit na místně příslušnou KVS. Pozitivní výsledek se zaznamená do průvodního listu skotu.
Jak dlouhá je doba potřebná pro ozdravení?
DOBA POTŘEBNÁ K OZDRAVENÍ = procento pozitivních zvířat/ (brakace (%) - reinfekce (%))
Příklad: Máme chov, ve kterém zjistíme při vstupním vyšetření 80 % pozitivních zvířat. rykaví je 17 % (počítat s rykaví zvířat na druhé a dalších laktacích). Procento reinfekcí může být 0 - 5 % (v průměru 3%). 80 : 14 (17 - 3) = 5,7
To znamená, že stádo s výše uvedenými parametry je možné ozdravit za 5,7 let. Obecně platí, že čím více je stádo zamořené a čím nižší je roční obměna zákl. stáda, tím déle bude ozdravení trvat.
D. Závěr ozdravování - prohlášení stáda skotu za úředně ozdravené od IBR nebo úředně prosté IBR
Při ozdravení eliminační (příp. radikální) metodou bez vakcinace:
- po ukončení ozdravení nejsou v hospodářství chována žádná infikovaná zvířata, příp. zvířata s protilátkami získanými po vakcinaci (konvenční i markerovou vakcínou). V hospodářství jsou pouze sérologicky negativní zvířata. Tento stav se prokáže sérologickým vyšetřením všech zvířat starších 6 měsíců (vyšetřovat od starších po mladší zvířata) konvenčním ELISA testem (vyšetření na přítomnost protilátek proti celému viru) po vyřazení posledního sérologicky pozitivního zvířete (administrativně stanoveného na základě evidence) a potvrdí dvěma následnými sérologickými vyšetřeními konvenčním ELISA testem. V pořadí druhé vyšetření se provede nejdříve za 4 týdny a třetí na závěr pozorovací doby tzn.za 6 měsíců. Pro prohlášení stáda za úředně prosté jsou nezbytná celkem tři negativní vyšetření ve výše uvedeném časovém schématu.
Při ozdravení vakcinační metodou (markerovou vakcínou):
- po ukončení ozdravení nejsou v hospodářství chována žádná infikovaná zvířata, příp. zvířata s protilátkami získanými po vakcinací konvenční vakcínou. V hospodářství jsou pouze zvířata negativní při vyšetření gE ELISA testem. Tento stav se prokáže sérologickým vyšetřením všech zvířat starších 6 měsíců (vyšetřovat od starších po mladší zvířata) provedeným gE ELISA testem po vyřazení posledního sérologicky pozitivního zvířete (administrativně na základě evidence a potvrzeno negativním vyšetřením). Je-li výsledek vyšetření všech zvířat starších 6 měsíců negativní, vyhlásí se pozorovací doba v délce 6 měsíců. Na závěr pozorovací doby se provede další sérologické vyšetření gE ELISA testem. Je-li i toto vyšetření negativní lze stádo prohlásit za ozdravené od IBR Pro prohlášení stáda za ozdravené od IBR jsou nezbytná dvě negativní vyšetření provedená v časovém odstupu nejméně 6 měsíců.
Pozn.: Při vyšetřování v závěru ozdravování je vhodné začít od starších zvířat k mladším. Důvodem je vyšší riziko reinfekcí u straších zvířat. Tzn. v závěru ozdravování (v kapacitnějších stádech) je vhodné v první fázi vyšetřit zvířata starší 24 měsíců a v případě negativního výsledku následně zvířata mladší (6-24 měsíců).
Prohlášení ozdraveného stáda (vakcinační metodou) za stádo úředně prosté je možné až tehdy, kdy jsou ze stáda vyřazena všechna vakcinovaná zvířata a všechna zvířata starší 6 měsíců jsou vyšetřena konvenčním ELISA testem (prokazujícím protilátky proti celému viru) s negativním výsledkem.
Po ukončení ozdravení požádá chovatel Krajskou veterinární správu o prohlášení stáda za úředně ozdravené od IBR nebo za IBR úředně prosté. Základem jsou výsledky laboratorních vyšetření. KVS status hospodářství (stáda) písemně potvrdí.
Pro cyklickou (roční) deklaraci IBR ozdraveného nebo prostého statusu hospodářství (stáda), tak jak to požaduje rozhodnutí Komise 2004/558 zabezpečuje chovatel nadále vyšetření zvířat podle Metodiky kontroly zdraví a nařízené vakcinace vydávané každoročně Mze ČR. Status IBR prostého hospodářství zůstává zachován v případě negativního výsledku zdravotních zkoušek.
Na koho se může chovatel obrátit s dalšími dotazy?
SVS ČR
MVDr. Jan Bažant
Slezská 7
120 56 Praha 2
mobil: 602433459
tel. 227010149
e-mail: j.bazant@svscr.cz
SVÚ Jihlava
MVD. Pavel BartákRantířovská 93
586 05 Jihlava
mobil: 606712742
tel. 567143232
e-mail: bartak@svujihlava.cz
MVDr. Kamil Kovařčík, Ph.D.
VÚVeL Brno
Hudcova 70,
621 32 Brno - Medlánky
tel. 533331119
e-mail: kovarcik@vri.cz
od 1. 7. 2005 dále epizootologové KVS a inspektorátů KVS
- Co je to IBR?
- Jaká je patogeneze IBR?
- Jak se IBR projevuje?
- Má IBR dopad na chovy skotu?
- Proč je důležité ozdravovat od IBR?
- Ovlivňuje IBR také zahraniční obchod?
- Jaké procento chovů v ČR je IBR prostých?
- Co to je dodatečné garance EU pro obchodování se skotem?
- Jaká je situace s IBR v ostatních státech Evropy?
- Jaké metody je možné pro ozdravování použít?
- Co může být vnitřním zdrojem IBR?
- Kdy použít radikální ozdravení formou likvidace stáda?
- Je účinná jednorázová eliminace pozitivních zvířat?
- Co je podstatou vakcinační metody?
- Co je to Markerová vakcína?
- Co je to gE ELISA test?
- Jaké počty zvířat bude třeba vyšetřit na začátku ozdravování?
- Jak dlouhá je doba potřebná pro ozdravení?
- Na koho se může chovatel obrátit s dalšími dotazy?
- Národní ozdravovací program od infekční rinotracheitidy skotu (IBR) v České Republice - informativní brožura ve formátu pdf (Kovařčík-Bažant)
Co je to IBR?
Bovinní herpesvirus typ 1 (BHV-1) je ekonomicky významný patogen skotu. Tento virus je primárně spojován s infekcí respiračního traktu a vyvolává postižení, které je známé pod označením infekční bovinní rinotracheitída (IBR). Infekční bovinní rinotracheitída (IBR) představuje celosvětově rozšířenou nákazu probíhající zpravidla enzooticky. Jako samostatná nosologická jednotka byla poprvé definována v padesátých letech v USA. U nás byl virus poprvé izolován na konci 60 let.
BHV-1 patří do čeledi Herpesviridae, podčeledi Alphaherpesviridae, rod Varicellavirus. K infekci BHV-1 je vnímavý skot všech věkových kategorií. IBR je druhově specifické onemocnění skotu tzn. je patogenní pouze pro skot.
BHV-1 je do stáda zavlečen nejčastěji se zařazováním nových zvířat v akutní fázi onemocnění, nebo latentně infikovaných. Jakmile se virus dostane do stáda, šíří se přímým úzkým kontaktem mezi zvířaty, zejména aerosolem respiračních, očních a genitálních sekretů. Nepřímá cesta přenosu viru je také možná, a probíhá hlavně kontaminovanými nástroji, krmivem, vodou nebo semenem při umělé inseminaci.
Jaká je patogeneze IBR?
Patogeneze herpesvirové infekce je charakterizovaná třemi základními fázemi:
- akutní onemocnění
- latence
- reaktivace
Vstupní bránou infekce jsou nosní dutina, orofarynx, spojivka a genitální aparát. Po adsorpci viru na epiteliální buňky v místě vstupní brány infekce dochází k virové replikaci. Příznaky akutního onemocnění jsou lokálně omezeny (horní část respiračního traktu, spojivka, genitální trakt) a jsou spojeny s destrukcí infikovaných epiteliálních buněk.V této fázi infekce je vylučováno nejvyšší množství viru a infikované zvíře je zdrojem infekce pro ostatní vnímavá zvířata ve svém okolí. V této fázi onemocnění obvykle dochází k rychlému nástupu imunitní odpovědi a dochází k uzdravení v průběhu 1 až 2 týdnů. Nicméně tyto lokální léze mohou usnadnit uplatnění sekundárních bakteriálních infekcí, které jsou příčinou závažnějších postižení jako např. pneumonie.
Virus se šíří v hostitelském organismu virémií, čímž se dostává do dalších tkání a orgánů a vyvolá různá postižení. Virus disponuje jedním z nejširších tkáňových tropismů z virů infikujících domácí zvířata. Z tohoto důvodu infekce virem BHV-1 může proběhnout v několika zcela odlišných klinických formách. Dále virus vstupuje do nervové tkáně a vyvolá latentní infekci v citlivých gangliích. Není zatím zcela jasné, zda infekce centrálního nervového systému může být navozena přenosem přes nervové výběžky (kdy během replikace ve vstupní bráně infekce může herpesvirus vstoupit do axonů lokálních nervových buněk) tzv. axonální cestou šíření nebo v průběhu virémie.
Charakteristickým rysem biologického cyklu herpesvirů je schopnost vyvolat latentní, celoživotní infekci, která je periodicky reaktivována. Herpetické viry jsou schopny vyhnout se obraným mechanismům hostitele a přežívat v imunologicky málo aktivních buňkách (v nervových gangliích) a přecházet do fáze latentní infekce, která probíhá bez klinických příznaků onemocnění. Z této latentní infekce mohou být reaktivovány pod vlivem nejrůznějších stresových a dalších imunosupresivních vlivů, které působí na hostitelský organismus. Teprve poté se objeví klinické příznaky onemocnění, je možno izolovat virus a následně prokázat tvorbu specifických protilátek. Latence a reaktivace je nepochybně jedním z hlavních, ne však jediným únikovým mechanismem herpesvirů před imunitní odpovědí hostitele. Mezi nejčastější stresové vlivy vedoucí k reaktivaci infekce patří zvýšení hladiny kortikosteroidů, březost, transport, zařazení zvířat do nového stáda, souběžně probíhající virové nebo bakteriální infekce, špatné zoohygienické podmínky a chyby ve výživě. Pro vznik biologicky významné latence, tzn. latence která umožní viru zůstat po dlouhou dobu v hostitelském organismu musí být splněny dvě podmínky. Buňky umožňující přežití viru v hostitelském organismu v průběhu latence musí být dlouhověké, tudíž nereplikující se a vysoce diferencované jako např. neurony a lymfoidní buňky. Další podmínkou latentní infekce je, že buňky musí být imunologicky málo aktivní a tudíž nesmí být zničeny imunitními mechanismy. Poněvadž tyto buňky zanikají zároveň s hostitelem je latentně infikované zvíře zdrojem viru po celý život. V důsledku reaktivace se virus dostává zpět na sliznice, kde dochází k opětovné replikaci a vylučování do okolního prostředí, kde je opět zdrojem infekce pro citlivá zvířata.
Jak se IBR projevuje?
Klinické příznaky infekce BHV-1 jsou charakterizovány velkou variabilitou v závažnosti klinických projevů: příznaky onemocnění mohou být velmi mírné a lokalizované až po generalizované postižení vedoucí v některých případech k úhynům postižených zvířat. Na druhou stranu, infekce může probíhat subklinicky a šířit se stádem bez povšimnutí.
Mezi klinické projevy onemocnění patří:
- respirační syndrom
- infekční pustulární vulvovaginitida
- infekční pustulární balanopostitída
- faringitida
- aborty březích krav a jalovic
- enteritida
- konjuktivitida
Virus byl také izolován od mladých telat s příznaky generalizovaného onemocnění s fatálním průběhem.
Má IBR dopad na chovy skotu?
Infekce vyvolané některými viry skotu jsou příčinou ekonomických ztrát, které jsou často zahrnovány mezi tzv. produkční onemocnění. Obecně se na vzniku produkčních onemocnění podílejí různá narušení fyziologických procesů v organismu, různá fyzikální traumata, karence živin, minerálií, vitamínů a různé druhy mikroorganismů, jejichž podíl není jasně definován. Současná úroveň poznání patogeneze, způsoby šíření a vliv na imunitní obranné mechanismy hostitele umožňuje vyčlenit některé virové patogeny, jejichž podíl na vzniku onemocnění je možné přesně vymezit. Patří k nim zejména herpesviry reprezentované virem infekční bovinní rinotracheitídy (IBR).
Vliv a význam IBR pro chovy skotu:
- snížení produkce mléka
- u IBR pozitivních krav nižší produkce mléka o 179 kg /laktaci
- u IBR pozitivních krav nižší produkce bílkovin o 5,3 kg/laktaci
- problémy s plodností, zejména zmetání
- zaostávání v růstu
- infekce u nakažených krav přetrvává po celou dobu života
- chov IBR prostý: čistý zisk navíc o € 15,- až € 20,- na krávu/rok (Nizozemí)
- prosté stádo - výhoda pro export
Proč je důležité ozdravovat od IBR?
Ekonomická i epizootologická závažnost IBR vedla mezinárodní nákazové instituce k tomu, že ji zařadily mezi nebezpečné nákazy, které jsou povinné hlášením. Tato skutečnost zavazuje všechny členské země OIE (Office International des Epizooties), zejména jejich ústřední veterinární administrativu, přijímat opatření zaměřená na omezení výskytu této nákazy.
Snaha o omezení výskytu IBR je odvozena od ekonomických ztrát způsobených zejména vlastním onemocněním a dále od ekonomických zájmů, které jsou spojovány s obchodováním se zvířaty. Při mezinárodním obchodu se skotem jsou jednoznačně upřednostňována zvířata z IBR prostých stád. U spermatu a embryí je požadavek, aby pocházely výhradně z IBR prostých stád. Většina zemí Evropského unie (a některé země mimo EU) nekompromisně vyžaduje od roku 1999 certifikáty potvrzující IBR prostá hospodářství, jako nezbytnou podmínku pro obchod s živým skotem, semenem nebo embryi.
Ovlivňuje IBR také zahraniční obchod?
Postupně přibývá států, které eliminovaly IBR, čímž se zužuje prostor pro obchod s plemennými a chovnými zvířaty. Je pravděpodobné, že státy, které ozdravily od IBR, ty které ozdravují, ale i státy, které se ještě pro ozdravení nerozhodly, budou upřednostňovat nákupy skotu ze zemí prostých IBR. Není vyloučeno, že mohou zakázat dovoz živých zvířat, spermatu, vaječných buněk a embryí ze zemí, které prosté nejsou, aby snížili rizika zavlečení původce nákazy. Dokud byla užitkovost v ČR chovaných plemen skotu nízká, nebyl o náš genofond valný zájem. Situace se však změnila. V roce 2003 předstihla ČR v mléčné užitkovosti (5 756,2 l /dojnici/rok) např. Rakousko a Francii. Německo, které realizuje od r. 1986 dobrovolný a od r. 1997 povinný národní ozdravovací program od IBR, získalo rozhodnutím Komise č. 2004/558/ES dodatečné garance, které se staly pro většinu našich stád již v současnosti překážkou obchodu s chovným skotem. Nelze ani spoléhat ani na to, že bude v zahraničí zájem o obchod s naším skotem z ojedinělých IBR prostých stád. Může dokonce dojít k tomu, že se IBR prosté státy v Evropě rozhodnou, obchodovat se skotem pouze sami mezi sebou.
Jaké procento chovů v ČR je IBR prostých?
V ČR je 37,8 % stád skotu prostých nákazy. Jedná se o inseminační stanice, část šlechtitelských stád, část stád matek býků nebo stád se špičkovou užitkovostí. V případě nákupu zvířat jsou tato stáda v nevýhodě, neboť mají omezenou možnost nákupu, a to jen ze stád se stejnou nákazovou situací, tzn. ze stád IBR prostých. Je proto žádoucí rozšířit sféru prostých stád.
Nákazová situace ve vztahu k IBR je nepříznivá. Aktivní ohniska se sice vyskytují jen sporadicky, klidová ohniska se však vyskytují v různé intenzitě ve všech krajích v České republice. K 31.12. 2004 bylo v ČR 37,85 % chovů prostých nákazy (36,90 % zvířat), 27,46 % chovů bylo vedeno jako klidová ohniska (45,41% zvířat) a 34,69 % chovů bylo nákazově neprošetřených (17,69 % zvířat).
Na území ČR jsou tři oblasti s nižším výskytem nákazy. První oblast je dána okresy Klatovy, Domažlice, Plzeň-jih a Rokycany (kraj Plzeňský), druhou tvoří okresy Liberec, Jablonec n.Nisou, Semily, Trutnov, Náchod a Rychnov n. Kněžnou (kraj Liberecký a Královehradecký) a třetí oblast tvoří okresy Tábor, Pelhřimov, Jindřichův Hradec, Havlíčkův Brod a Žďár n. Sázavou (kraj Vysočina).
Co to je dodatečné garance EU pro obchodování se skotem?
Státy, které dosud ozdravily od IBR nebo mají schválený program ozdravování obdržely od EU tzv. dodatečné garance. Jedná se o soubor ochranných podmínek, za kterých mohou být zvířata do země, která ozdravila od IBR obchodována (dovážena). Podmínky jsou vyhlašovány rozhodnutím Komise a jsou pro státy vyvážející skot do "chráněné země" závazné.
Pokud ČR nepřijme národní ozdravovací program s cílem ozdravit buď celé území nebo jeho část, nemůže se o udělení dodatečných garancí ucházet.
Jaká je situace s IBR v ostatních státech Evropy?
Vzhledem k tomu, že specifická imunoprofylaxe, tj. vakcinace konvenčními vakcínami sama nákazovou situaci neřeší (nemožnost rozlišení vakcinovaných a infikovaných zvířat), přechází většina zemí EU na systematickou realizaci přesně koncipovaných programů zaměřených na omezení šíření IBR, udržení co největšího počtu zvířat a chovů prostých nákazy a na postupné ozdravování jednotlivých chovů nebo celých oblastí od IBR. Dánsko, Finsko, Švédsko, Rakousko a provincie Bolzano v Itálii byly uznány jako IBR prosté na základě legislativy EU (Commision Decision 93/42/EEC). Tyto země dosáhly ozdravení stád eliminací infikovaných zvířat. Tento postup byl umožněn nízkou prevalencí infikovaných zvířat v populacích skotu. Eliminační postup je však ekonomicky neuskutečnitelný, a tudíž společensky nepřijatelný v zemích s vysokou prevalencí BHV-1 zvířat a kde je rozhodující část skotu chována v kapacitních stádech.
V zemích s vysokou prevalencí infikovaných byly zahájeny ozdravovací programy na podobném principu jako při ozdravování od Aujeszkyho choroby prasat, kde byla vyvinuta markerová vakcína obsahující virus s deletovaným genem pro glykoprotein E (gE). Aplikace této vakcíny umožní v kombinaci s diagnostickými testy prokazující protilátky proti gE rozlišit vakcinovaná zvířata od zvířat infikovaných.
Důvodem ozdravování nejsou jen klinické příznaky, ale také ekonomika a obchod. Původní myšlenka EU z roku 1959 byla: chceme vytvořit území s absolutně volným obchodem, s úplně volným pohybem všeho. Zároveň byla také vytvořena pro státy prosté určité nákazy možnost, uplatnit zákaz volného pohybu zvířat na jejich území , v případě, že není prosté nákazy. Proto článek 10 (směrnice EU 64/432/EEC) hovoří: pokud jste prostí nákazy, můžete zakázat volný pohyb zvířat.
Na mapě Evropy je schématické rozdělení států podle nákazové situace IBR. Červené státy: Finsko, Švédsko, Dánsko a Rakousko jsou členy EU a jsou prosté IBR, proto mohou říct: žádné zvíře z Francie nebo Německa do Rakouska nemůže. Proto je tento patogen překážkou obchodu. Také některé nečlenské státy EU: Švýcarsko, Norsko a Island jsou IBR prosté. Specifickým příkladem je Itálie, která je prostá IBR pouze ve své severní části (provincie Bolzano) a zbytek státu je zamořený. Ve státech : Španělsko, Francie, Velká Británie, Maďarsko a Turecko momentálně ozdravují část svého území. Jejich cílem je ozdravit určité plemeno a v současné době nemají ambice ozdravit celý stát. Jiné státy jako je Belgie, Holandsko. Lucembursko a Německo mají za cíl ozdravit celý stát a proto u nich probíhají celonárodní ozdravovací programy k získání statutu podle článku 10.
Jaké metody je možné pro ozdravování použít?
Principem ozdravování chovů je omezování zdrojů viru IBR. Tyto zdroje je možné logicky rozdělit na zdroje vně stáda (vnější) a uvnitř stáda (vnitřní).
Mezi vnější zdroje patří zejména zařazování nových zvířat do stáda v kterékoliv fázi onemocnění IBR (akutní fáze, latence, reaktivace). Jakmile se virus dostane do stáda, šíří se přímým kontaktem, zejména aerosolem respiračních, očních a genitálních sekretů. Nepřímá cesta přenosu je také možná a probíhá hlavně kontaminovanými nástroji, krmivem, vodou nebo semenem při inseminaci.
Opatření týkající se omezení vnějších zdrojů jsou spíše organizačního charakteru a jsou shodné s opatřeními při ochraně IBR prostých stád. Mezi tato opatření patří zejména:
- kontrolované přesuny zvířat, podmínkou přesunu je IBR negativita nebo v ozdravovaných chovech vakcinace a revakcinace provedená před plánovaným přesunem,
- uzavřený obrat stáda, nebo přesuny zvířat ze stád s lepší nákazovou situací,
- přesná evidence úkonů a výsledků vyšetření,
- organizace provozu v ozdravovaných stádech tak, aby ve stájích pracovali pouze ošetřovatelé, kteří neošetřují jiný skot. Tito ošetřovatelé nesmí doma chovat skot pozitivní na IBR, příp. neprošetřený na IBR, - zabezpečení a dodržování opatření proti šíření infekce IBR tak, aby se pracovníci biologických příp.
servisních služeb před vstupem do stáje převlékli, přezuli a pracovali se sterilními, příp. dezinfikovanými nástroji aj.
Co může být vnitřním zdrojem IBR?
Mezi vnitřní zdroje viru IBR patří latentně infikovaná zvířata v klidovém ohnisku IBR (tzn. sérologicky pozitivní zvířata ve stádě), u kterých dochází v důsledku stresu k reaktivaci infekce. Klidové ohnisko IBR je stádo, ve kterém jsou u jednoho nebo více zvířat prokázány protilátky proti viru IBR, bez klinické manifestace nákazy. Klidové ohnisko je základním východiskem zahájení ozdravovacího programu. Predispozicí pro aktivaci latentní infekce jsou stres (přesuny, transport, hromadné veterinární úkony- dekornuace, úprava paznehtů aj.) a dále přirozená (porod) nebo uměle navozená imunosuprese (léčba antibiotiky, aplikace hormonálních preparátů- kortikosteroidů aj.).
Státní veterinární správa ČR vydala v roce 2001 Metodický návod č. 8 /2001 k prevenci, diagnostice a zdolávání infekční rinotracheitídy skotu, kde je uvedeno pět metod ozdravování. Všechny uvedené metody byly při ozdravování v ČR využity, nejvíce pak vakcinační metody. Eliminační metoda s použitím markerové vakcíny byla dosud v ČR jen testována (v Evropě je tato metoda již několik let provozně využívána ). Předpokládá se, že v rámci národního ozdravovacího programu bude využito tří metod ozdravování:
- radikální ozdravení formou likvidace stáda
- jednorázová eliminace pozitivních zvířat
- vakcinační - plošná vakcinace markerovou vakcínou
OMEZOVÁNÍ VNITŘNÍCH ZDROJŮ (ZVÍŘATA V LATENCI) JE PODSTATOU OZDRAVOVACÍCH POSTUPŮ OD VIRU IBR.
Kdy použít radikální ozdravení formou likvidace stáda?
Tuto metodu je možné použít ve stádech s vysokým počtem pozitivních zvířat a v případech kdy by nebylo účelné jinou metodu použít. Chovatel musí s likvidací stáda souhlasit.
- jednorázový, případně postupný odsun zvířat ze stáda (na jatky, po souhlasu KVS do klidového ohniska)
- mechanická očista a desinfekce objektů a zařízení,
- v případě, že chovatel chce pokračovat v chovu se zdravými zvířaty,ustájení indikátorových zvířat (4-6 týdnů),
- v případě sérologické negativity indikátorových zvířat lze ustájit do objektů zdravý, sérologicky negativní chovný skot
Je účinná jednorázová eliminace pozitivních zvířat?
S využitím této metody je počítáno ve stádech s nízkým počtem pozitivních zvířat (cca do 10%, v případě rozhodnutí chovatele i více %). Touto metodou byly ozdraveny chovy skotu např. ve Švýcarsku, Dánsku, Finsku, Švédsku a Rakousku (Commision Decision 93/41/EEC). Využití bylo možné zejména z důvodu nízkého počtu infikovaných zvířat v populacích skotu. Eliminační postup je však ekonomicky neuskutečnitelný, a tudíž společensky nepřijatelný v zemích s vysokou prevalencí IBR pozitivních zvířat (týká se i ČR). Z tohoto důvodu byly vypracovány vakcinační metody ozdravování. Použití těchto metod se v evropských zemích rozšiřuje zejména po uvedení na trh tzv. markerových vakcín, které umožnily (s použitím speciálních laboratorních metod) rozlišit zvířata infikovaná od vakcinovaných, což při použití konvenčních vakcín nebylo možné.
- sérologické vyšetření zvířat starších 6 měsíců (testem prokazujícím protilátky proti celému viru) a vyřazení pozitivních zvířat,
- opakované sérologické vyšetření zvířat starších 6 měsíců v intervalu 5-6 týdnů a opět vyřazení případných pozitivních zvířat,
- jsou-li dvě po sobě jdoucí vyšetření všech zvířat starších 6 měsíců negativní, zahájí se pozorovací doba která trvá 6 měsíců,
- na závěr pozorovací doby se provede závěrečné sérologické vyšetření (testem prokazujícím protilátky proti celému viru) všech zvířat starších 6 měsíců. Je-li výsledek vyšetření negativní, lze stádo prohlásit za úředně prosté IBR.
Co je podstatou vakcinační metody?
Podstatou účinku vakcinace a cyklických revakcinací je:
- zabránění přenosu viru z matky na plod v průběhu březosti, což umožňuje odchovat negativní telata od pozitivních matek,
- bránění vylučování viru IBR při reaktivaci latentní infekce příp. zkrácení doby vylučování viru a snížení množství vylučovaného viru, čímž dochází ke snížení možnosti přenosu viru. Na základě experimentů bylo prokázáno, že vakcinované latentně infikované zvíře vyloučí až 50 000 x méně viru než zvíře nevakcinované.
Nicméně tento efekt je podmíněn aplikací monovalentní vakcíny na základě následujícího vakcinačního schématu:
Vakcinační schéma monovalentní markerovou vakcínou:
| Typ vakcíny | INAKTIVOVANÁ | ŽIVÁ
(RISPOVAL IBR MARKER) | ŽIVÁ
(BOVILIS IBR -MARKER) |
| Vakcinace | od 6.měsíce stáří | od 6. měsíce stáří | od 6.měsíce stáří |
| Revakcinace | za 3-5 týdnů | za 3-5 týdnů | NE |
| Cyklická revakcinace | v 6. měsíčních intervalech | v 6. měsíčních intervalech | v 6. měsíčních intervalech |
Pouze při tomto postupu dochází k omezení cirkulace viru ve stádě. Systematické a dlouhodobé použití markerové vakcíny při ozdravování od viru IBR tak vede ke snížení počtu infikovaných zvířat (prevalence), čímž se eliminace nízkého procenta infikovaných stane ekonomicky přijatelnou.
Vakcinaci zahajujeme ve stáří 6-9 měsíců. Důvodem je vymizení kolostrálních protilátek, což umožňuje kontrolu účinnosti ozdravovacího programu (kontrola negativity zařazovaných telat do odchoven) a dále se vyhneme interferenci kolostrálních protilátek (dosáhneme vyšší úrovně specifické imunitní odpovědi). Možností je také používat vakcinační schémata navržená výrobcem (viz vakcinace mladých telat), avšak v klidových ohniscích není nutné zahájit vakcinaci dříve než v 6 měsíci stáří telat. Nicméně je třeba upozornit na skutečnost, že je-li zahájena vakcinace před 3. měsícem stáří (u telat s kolostrálními protilátkami ) je nutná další revakcinace ve stáří 6. měsíců.
Výběr mezi inaktivovanými a živými vakcínami je poměrně komplikovaný. Obecně se dá doporučit, že živá vakcína má lepší účinek u negativních zvířat, naopak inaktivovaná vakcína u pozitivních zvířat (latentně infikovaných). Nicméně živá vakcína může mít také určitá rizika, poněvadž živý vakcinační virus při lokální aplikaci se může šířit. Proto je nutno vyhnout se použití živých vakcín zejména v závěru ozdravování v regionech s vysokým počtem IBR prostých stád (bez protilátek), příp. při nouzových vakcinacích určité věkové skupiny zvířat v IBR prostých stádech.
Další velmi častou otázkou je kombinace vakcín živých a inaktivovaných, a vakcín různých výrobců. Z hlediska cenového se zdá velmi výhodné začít primovakcinaci od 6 měsíce stáří živou vakcínou, poněvadž u jedné z vakcín registrovaných v ČR není nutná revakcinace za 3-5 týdnů (ušetří se jedna vakcinační dávka) a poté pokračovat kteroukoliv markerovou vakcínou od kteréhokoliv výrobce. S tímto postupem jsou dosahovány dobré výsledky.
Princip:
- sérologické vyšetření zvířat starších 6 měsíců (testem prokazujícím protilátky proti celému viru),
- pozitivita nebo negativita se zaznamená do průvodních listů jednotlivých zvířat, doporučitelné je i viditelné označení pozitivních zvířat (např. barevné terčíky do uší),
- u sérologicky pozitivních i negativních zvířat se provede základní imunizace markerovouu vakcínou
( dvěma nebo jednou vakcinační dávkou v závislosti na použité vakcině a doporučení výrobce) a dále pak cyklické revakcinace v 6 měsíčních intervalech (resp. dle návodu výrobce vakcíny) inaktivovanou markerovou vakcínou do doby, než bude možné stádo prohlásit za ozdravené od IBR,
- průběžně se provádí základní imunizace mladého skotu po dosažení věku 6-9 měsíců a dále se mladý skot zařadí do vakcinačního režimu (v 6 měs. intervalech revakcinace) spolu s ostatním již vakcinovaným skotem,
- po vyřazení všech před vakcinací pozitivních (infikovaných, vakcinovaných konvenční vakcínou) zvířat se provede sérologické vyšetření (nejdříve však za 4 týdny po vyřazení posledního infikovaného zvířete) vakcinovaných zvířat (zvířat starších 6 měsíců) testem, který odliší zvířata vakcinovaná od infikovaných. V případě, že toto vyšetření prokáže ve stádě infikovaná zvířata, tato se vyřadí a opět za 4 týdny se provede sérologické vyšetření. Toto se opakuje do té doby, dokud jsou ve stádě prokazována infikovaná zvířata,
- od momentu prvního sérologického vyšetření vakcinovaných zvířat, které prokáže, že ve stádě nejsou infikovaná zvířata, se zahájí se pozorovací doba v délce 6 měsíců,
- před ukončením pozorovací doby se provede opět sérologické vyšetření testem rozlišujícím vakcinovaná zvířata od infikovaných,
- je-li výsledek negativní, ukončí se vakcinace a stádo lze prohlásit za ozdravené od IBR. Pozn.: V pozorovací době se vakcinují pouze zvířata, která již byla vakcinována (tzn. nevakcinují se nová zvířata, která dosáhla věku 6-9 měsíců).
Ozdravené stádo lze prohlásit za úředně prosté až tehdy, když byla ze stáda vyřazena všechna vakcinovaná zvířata a všechna zvířata starší 6 měsíců byla sérologicky vyšetřena (testem prokazujícím protilátky proti celému viru) s negativním výsledkem.
O prohlášení stáda za úředně ozdravené od IBR nebo za úředně prosté IBR chovatel požádá místně příslušnou KVS.
K vakcinaci se používají monovalentní markerové vakcíny. Polyvalentní vakcíny obsahující virus IBR jsou pro ozdravování kontraindikovány.
Obecně je virová partikule bovinního herpesviru - 1 (BHV-1) tvořena mimo jiné několika desítkami proteinů (přesněji glykoproteinů - gp). Z těchto glykoproteinů je celkem šest považováno za imunodominantní (tzn. hladina protilátek proti těmto šesti gp je výrazně vyšší než proti jiným gp). Jedná se o glykoproteiny B, C, D, E, H a I. Markerová vakcína obsahuje vakcinační kmen BHV-1 s deletovaným (chybějícím) genem pro gE (viz. obrázek).
Co je to Markerová vakcína?
V literatuře uváděný termín "markerová" (značená) vakcína je v souvislosti s IBR myšlena vakcína "gE deletovaná", tzn. vakcína obsahující BHV-1 s deletovaným (chybějícím) genem pro glykoprotein E (gE). Jedná se tak přesněji o negativní markerovou vakcínu. Dále se můžeme v literatuře setkat s označením DIVA vakcína (Differentiating of Infected from Vaccinated Animals).
Volba gE (jako markeru) byla motivována výsledky experimentů probíhající in vivo a in vitro. Glykoprotein E není nezbytný pro virovou replikaci v infikovaných buňkách (možnost produkce vakcíny) a vyvolává sérologickou odpověď po infekci séronegativních zvířat (možnost diagnostikovat). Aplikace této vakcíny umožní v kombinaci s diagnostickými testy prokazujícími protilátky proti gE rozlišit zvířata vakcinovaná (markerovou vakcínou) od zvířat infikovaných.
9. Diagnostika
Co je to gE ELISA test?
Diagnostika protilátek po infekci (příp. vakcinaci konvenční vakcínou) a po vakcinaci markerovou vakcínou je založena na průkazu přítomnosti protilátek proti gE v krevním séru skotu (gE ELISA test).
Mezi běžně používané (konvenční) testy patří ostatní ELISA testy a SNT (sérum neutralizační test). Tyto testy jsou založeny na průkazu protilátek proti všem gp (BHV 1 ELISA, IBR ELISA aj.), nebo protilátek proti jiným glykoproteinům než gE (nejčastěji gB ELISA test), nebo průkazu neutralizačních protilátek (sérum-neutralizační test SNT)
Rozlišení infikovaných a neinfikovaných zvířat:
Při rutinní diagnostice krevních vzorků ze stád ozdravovaných vakcinační metodou (markerovou vakcínou) se používá k rozlišení pouze gE ELISA test.
Při rutinní diagnostice krevních vzorků ze stád ozdravovaných metodami bez vakcinace radikální nebo eliminační metodou se používá běžných konvenčních testů, pouze v případě pozitivity se ke konfirmaci (potvrzení výsledku) použije gE ELISA.
10. Postup při ozdravování:
A. Vstupní sérologické vyšetření
Vstupní sérologické vyšetření se provádí konvenčními (ELISA) testy. Cílem je zjistit aktuální promořenost stád. Výsledky rozhodnou o výběru vhodné metody ozdravení v konkrétním stádě. Dále nám výsledky vstupního vyšetření stanoví "administrativní" hranici, kdy dospějeme k ozdravení
| Výsledek gE ELISA | Výsledek Konvenční ELISA | Status zvířete |
| negativní | negativní | NEINFIKOVANÉ |
| negativní | pozitivní | NEINFIKOVANÉ
VAKCINOVANÉ markerovou vakcínou |
| pozitivní | pozitivní | INFIKOVANÉ nebo
VAKCINOVANÉ konvenční vakcínou |
stáda (tzn.vyřadíme poslední infikované zvíře a kdy máme začít závěrečná vyšetření) u vakcinační metody. To je důležité zejména z ekonomického hlediska, aby nebylo v závěru ozdravování zahájeno vyšetřování příliš brzy (gE ELISA test je dražší než konvenční testy), nebo abychom nezačali závěrečné vyšetřování příliš pozdě (zbytečné náklady na vakcinace).
Z tohoto důvodu je u vstupního vyšetření důležitá přesná evidence, včetně zaznamenání výsledků do průvodních listů skotu.
Jaké počty zvířat bude třeba vyšetřit na začátku ozdravování?
- ve stádech se stavem do 50 ks skotu se vyšetří všechna zvířata starší 6 měsíců
- ve stádech se stavem nad 51 ks skotu
- 100 % mladého skotu ve věku od 6 měsíců až po vysokobřezí (před otelením) - 100 % krav prvotelek nejdříve však 4 týdny po otelení
- 20 % krav (různého stáří)
- 100 % plem. býků v přirozené plemenitbě
V případě zamoření přesahujícího 50 % prvotelek a krav, nebudou zbývající krávy v základním stádu sérologicky došetřovány a bude 100 % krav považováno za pozitivní (zejména v případech kdy bude i mladý skot pozitivní nad 30%).
V případě nízkého procenta pozitivity u prvotelek a krav (nižší než 50 %) se došetří zbývajících 80 % krav z důvodu zjištění skutečného promoření stáda.
B. Výběr vhodné metody ozdravení:
Procento pozitivity 5-10 % - bude použita jednorázová eliminace pozitivních zvířat.
V ostatních případech - bude použita metoda vakcinační, příp. radikální.
Při zvažování metody eliminační je třeba brát v úvahu ekonomické hledisko. Jde o to, aby chovatel zkalkuloval hodnotu pozitivních zvířat a náklady na vakcinaci stáda. Cílem je, aby náklady na vakcinaci a související úkony nebyly vyšší než hodnota pozitivních zvířat.
Princip jednotlivých metod ozdravení je uveden v bodě 8.
V průběhu ozdravování vakcinační metodou se provádí namátková kontrolní sérologická vyšetření indikátorových zvířat ze skupiny sérologicky negativních (negativní při vstupním vyšetření).
Vyšetření se provádí 1 x 6 měsíců. V případě zjišťování pozitivních zvířat je chovatel povinen toto hlásit na místně příslušnou KVS. Pozitivní výsledek se zaznamená do průvodního listu skotu.
| Kategorie skotu | stádo do 300 ks skotu | stádo nad 300 ks skotu |
| jalovičky 14-16 m. stáří | 5 ks* | 10 ks |
| prvotelky (od 1 m. po porodu) | 5 ks* | 10 ks |
| * ve stádech s nižším počtem skotu v dané kategorii se vyšetřuje celá kategorie skotu. | ||
Jak dlouhá je doba potřebná pro ozdravení?
DOBA POTŘEBNÁ K OZDRAVENÍ = procento pozitivních zvířat/ (brakace (%) - reinfekce (%))
Příklad: Máme chov, ve kterém zjistíme při vstupním vyšetření 80 % pozitivních zvířat. rykaví je 17 % (počítat s rykaví zvířat na druhé a dalších laktacích). Procento reinfekcí může být 0 - 5 % (v průměru 3%). 80 : 14 (17 - 3) = 5,7
To znamená, že stádo s výše uvedenými parametry je možné ozdravit za 5,7 let. Obecně platí, že čím více je stádo zamořené a čím nižší je roční obměna zákl. stáda, tím déle bude ozdravení trvat.
D. Závěr ozdravování - prohlášení stáda skotu za úředně ozdravené od IBR nebo úředně prosté IBR
Při ozdravení eliminační (příp. radikální) metodou bez vakcinace:
- po ukončení ozdravení nejsou v hospodářství chována žádná infikovaná zvířata, příp. zvířata s protilátkami získanými po vakcinaci (konvenční i markerovou vakcínou). V hospodářství jsou pouze sérologicky negativní zvířata. Tento stav se prokáže sérologickým vyšetřením všech zvířat starších 6 měsíců (vyšetřovat od starších po mladší zvířata) konvenčním ELISA testem (vyšetření na přítomnost protilátek proti celému viru) po vyřazení posledního sérologicky pozitivního zvířete (administrativně stanoveného na základě evidence) a potvrdí dvěma následnými sérologickými vyšetřeními konvenčním ELISA testem. V pořadí druhé vyšetření se provede nejdříve za 4 týdny a třetí na závěr pozorovací doby tzn.za 6 měsíců. Pro prohlášení stáda za úředně prosté jsou nezbytná celkem tři negativní vyšetření ve výše uvedeném časovém schématu.
Při ozdravení vakcinační metodou (markerovou vakcínou):
- po ukončení ozdravení nejsou v hospodářství chována žádná infikovaná zvířata, příp. zvířata s protilátkami získanými po vakcinací konvenční vakcínou. V hospodářství jsou pouze zvířata negativní při vyšetření gE ELISA testem. Tento stav se prokáže sérologickým vyšetřením všech zvířat starších 6 měsíců (vyšetřovat od starších po mladší zvířata) provedeným gE ELISA testem po vyřazení posledního sérologicky pozitivního zvířete (administrativně na základě evidence a potvrzeno negativním vyšetřením). Je-li výsledek vyšetření všech zvířat starších 6 měsíců negativní, vyhlásí se pozorovací doba v délce 6 měsíců. Na závěr pozorovací doby se provede další sérologické vyšetření gE ELISA testem. Je-li i toto vyšetření negativní lze stádo prohlásit za ozdravené od IBR Pro prohlášení stáda za ozdravené od IBR jsou nezbytná dvě negativní vyšetření provedená v časovém odstupu nejméně 6 měsíců.
Pozn.: Při vyšetřování v závěru ozdravování je vhodné začít od starších zvířat k mladším. Důvodem je vyšší riziko reinfekcí u straších zvířat. Tzn. v závěru ozdravování (v kapacitnějších stádech) je vhodné v první fázi vyšetřit zvířata starší 24 měsíců a v případě negativního výsledku následně zvířata mladší (6-24 měsíců).
Prohlášení ozdraveného stáda (vakcinační metodou) za stádo úředně prosté je možné až tehdy, kdy jsou ze stáda vyřazena všechna vakcinovaná zvířata a všechna zvířata starší 6 měsíců jsou vyšetřena konvenčním ELISA testem (prokazujícím protilátky proti celému viru) s negativním výsledkem.
Po ukončení ozdravení požádá chovatel Krajskou veterinární správu o prohlášení stáda za úředně ozdravené od IBR nebo za IBR úředně prosté. Základem jsou výsledky laboratorních vyšetření. KVS status hospodářství (stáda) písemně potvrdí.
Pro cyklickou (roční) deklaraci IBR ozdraveného nebo prostého statusu hospodářství (stáda), tak jak to požaduje rozhodnutí Komise 2004/558 zabezpečuje chovatel nadále vyšetření zvířat podle Metodiky kontroly zdraví a nařízené vakcinace vydávané každoročně Mze ČR. Status IBR prostého hospodářství zůstává zachován v případě negativního výsledku zdravotních zkoušek.
Na koho se může chovatel obrátit s dalšími dotazy?
SVS ČR
MVDr. Jan Bažant
Slezská 7
120 56 Praha 2
mobil: 602433459
tel. 227010149
e-mail: j.bazant@svscr.cz
SVÚ Jihlava
MVD. Pavel BartákRantířovská 93
586 05 Jihlava
mobil: 606712742
tel. 567143232
e-mail: bartak@svujihlava.cz
MVDr. Kamil Kovařčík, Ph.D.
VÚVeL Brno
Hudcova 70,
621 32 Brno - Medlánky
tel. 533331119
e-mail: kovarcik@vri.cz
od 1. 7. 2005 dále epizootologové KVS a inspektorátů KVS
