RSSMariann Fischer Boel na Lacto summitu
Musím konstatovat, že návrhy spojené s Health check CAP rozpoutaly v poslední době velmi silné debaty, prohlásila MF Boel na Lacto summitu 1.4. 2008.
Na konci těchto diskusí, v listopadu letošního roku, bude přijat balík opatření pro úpravu společné zemědělské politiky (CAP) tak, aby CAP lépe odpovídala potřebám a požadavkům producentů.
Ve vztahu k sektoru mléka máme minimálně dva body, které jsou středem zájmu: dlouhodobá pozice sektoru a budoucnost mléčných kvót.
Ke kvótám jenom krátce, protože to považuji za opakování: systém kvót musí skončit v roce 2015 a na to je třeba připravit naše producenty.
Druhý již pevný bod v tomto sektoru: mléčná kvóta byla navýšena o 2 %. Podle názoru Komise to bylo nezbytné opatření.
Pro období let 2007-2014 předpokládáme nárůst evropské spotřeby mléka o 8 milionů tun, chcete-li o 6 %. Navíc vidíme velké exportní šance na trzích s rostoucím potenciálem, jako je například Asie.
Kromě těchto, již de facto fixních bodů bych ráda upozornila na několik dalších prvků CAP v rámci probíhajícího Health check.
Především: jak zajistit měkké přistání producentů mléka po skončení kvótového systému po roce 2015? Je jasné, že rozhodnuté o tom, jak to bude dál, musí padnou již před tímto datem. Co ale máme pro měkké přistání dělat?
Podle názoru komise je to jasné: dále postupně navyšovat mléčnou kvótu. Znám názory některých členských států, které volají po “evropském saldování” či snižování dávek za překročení kvóty.
Můj osobní názor je odlišný: producenty mléka nemůžeme vystavovat riziku, jestli některé státy překročí a jiné nenaplní svoji kvótu. Další problém, který v této souvislosti vidím je, co můžeme udělat pro ekonomické citlivé regiony, které jsou závislé na produkci mléka? Na jednu stran je jasné, že těmto regionům nemůžeme podřizovat celou debatu o CAP, ale nemůžeme je ani opomíjet.
Není tajemstvím, že osobně vidím určité řešení ve využití článku “69”, který umožňuje členským státům využít část národní obálky pro podporu specificky definovaných sektorů. Úpravy stávající definice článku 69 a umožnění jeho větší flexibility by mohlo být odpovědí.
Další otázka v sektoru mléka je rovněž nasnadě: co s dalšími nástroji regulace trhu? V sektoru mléka existuje ještě celá řada nástrojů pro „boj“ s nadprodukcí, které připomínají snahy EU vypořádat se s „máselnými horami“ v intervenčních skladech.
Svět se od dob zavedení těchto opatření výrazně změnil a „hory másla“ už dávno v EU nemáme. Platby odpojené od produkce nejsou hlavním zdrojem příjmů evropských farmářů a i když cena mléčných výrobků v těchto dnech klesá oproti konci loňského roku, stále bude patřit k jedněm z nevyšších cen v posledních 10 letech.
Věřím, že intervence má svoji opodstatněnou pozici na trhu, ale je třeba ji používat skutečně v případě, kdy je třeba a nikoliv regulaci ceny. U ostatních opatření regulace trhu (soukromé skladování atd.) je třeba uvažovat o postupném odbourání.
. M.F. Boel, Brusel, 1.4.2008, zdroj: www.europa.eu
Ve vztahu k sektoru mléka máme minimálně dva body, které jsou středem zájmu: dlouhodobá pozice sektoru a budoucnost mléčných kvót.
Ke kvótám jenom krátce, protože to považuji za opakování: systém kvót musí skončit v roce 2015 a na to je třeba připravit naše producenty.
Druhý již pevný bod v tomto sektoru: mléčná kvóta byla navýšena o 2 %. Podle názoru Komise to bylo nezbytné opatření.
Pro období let 2007-2014 předpokládáme nárůst evropské spotřeby mléka o 8 milionů tun, chcete-li o 6 %. Navíc vidíme velké exportní šance na trzích s rostoucím potenciálem, jako je například Asie.
Kromě těchto, již de facto fixních bodů bych ráda upozornila na několik dalších prvků CAP v rámci probíhajícího Health check.
Především: jak zajistit měkké přistání producentů mléka po skončení kvótového systému po roce 2015? Je jasné, že rozhodnuté o tom, jak to bude dál, musí padnou již před tímto datem. Co ale máme pro měkké přistání dělat?
Podle názoru komise je to jasné: dále postupně navyšovat mléčnou kvótu. Znám názory některých členských států, které volají po “evropském saldování” či snižování dávek za překročení kvóty.
Můj osobní názor je odlišný: producenty mléka nemůžeme vystavovat riziku, jestli některé státy překročí a jiné nenaplní svoji kvótu. Další problém, který v této souvislosti vidím je, co můžeme udělat pro ekonomické citlivé regiony, které jsou závislé na produkci mléka? Na jednu stran je jasné, že těmto regionům nemůžeme podřizovat celou debatu o CAP, ale nemůžeme je ani opomíjet.
Není tajemstvím, že osobně vidím určité řešení ve využití článku “69”, který umožňuje členským státům využít část národní obálky pro podporu specificky definovaných sektorů. Úpravy stávající definice článku 69 a umožnění jeho větší flexibility by mohlo být odpovědí.
Další otázka v sektoru mléka je rovněž nasnadě: co s dalšími nástroji regulace trhu? V sektoru mléka existuje ještě celá řada nástrojů pro „boj“ s nadprodukcí, které připomínají snahy EU vypořádat se s „máselnými horami“ v intervenčních skladech.
Svět se od dob zavedení těchto opatření výrazně změnil a „hory másla“ už dávno v EU nemáme. Platby odpojené od produkce nejsou hlavním zdrojem příjmů evropských farmářů a i když cena mléčných výrobků v těchto dnech klesá oproti konci loňského roku, stále bude patřit k jedněm z nevyšších cen v posledních 10 letech.
Věřím, že intervence má svoji opodstatněnou pozici na trhu, ale je třeba ji používat skutečně v případě, kdy je třeba a nikoliv regulaci ceny. U ostatních opatření regulace trhu (soukromé skladování atd.) je třeba uvažovat o postupném odbourání.
. M.F. Boel, Brusel, 1.4.2008, zdroj: www.europa.eu
Publikováno: 2. 4. 2008
Počet přečtení: 26974×
